Měřič radioaktivního záření

Dole na obrázku je jednoduchý Geiger-Müllerův čítač, který indikuje již slabé záření beta a gamma. Jediným problémem je získání trubice GM, které se běžně u nás nevyskytují. Pro tento účel se však hodí i trubice sovětské výroby (článek pochází z amatérského radia 2/89), která se vyrábí již přes třicet let, je dlouhá pře 113 mm, má průměr 12 mm a je kovová, jde o typ STS-5, který pracuje již od napětí 400V. Ze zahraničních lze použít typy Philips ZP1400, ZP1310 nebo ZP1320, které jsou modernější, citlivější, ale i značně drahé – 60 až 120 dolarů.
Celé zařízení je napájeno z jedné tužkové baterie 1,5V, odběr je max. 10mA. Z napětí baterie se měničem získává – 12V pro napájení zesilovače a vysoké napětí pro napájení trubice GM. Transformátor měniče je navinut na feritovém hrníčku o A asi 25 mm, Vinutí L₁ má 15 závitů drátu o A 0,25mm, L₂ 25 závitů stejného drátu a L₃ 550 závitů drátu o A 0,1 mm. Začátky vinutí jsou ve schématu označeny tečkami. Měnič pracuje jako blokovací oscilátor, na sekundárním vinutí při vypínání vzniká vysoké napětí, které se usměrňuje rychlou diodou D₃. Obyčejná usměrňovací dioda je nepoužitelná, protože impulsy jsou velmi krátké a kmitočet vysoký. Je-li trubice GM mimo prostor záření, na jejím výstupu není napětí a zesilovač je v klidu. Dopadne-li částečka záření beta nebo gamma na trubici, ionizuje náplň trubice a na  výstupu se objeví impuls, který vybudí zesilovač a z reproduktoru – telefonního sluchátka se   ozve praskot a Led D1 blikne. V prostoru bez záření se ozývají praskoty asi po sekundách a LED bliká také, to je reakce trubice na kosmické záření. Přiblížíme-li trubici – která je v izolovaném pouzdře – k zářícímu předmětu (starší typy svíticích ciferníků hodin s „fosforem“, stupnice leteckého přístroje z války apod.), praskot bude častější a nakonec uslyšíme souvislý šum a LED bude stále svítit. Podle toho můžeme usoudit na četnost dopadu částic, tedy intenzitu záření. Indikace je velmi citlivá, přístroj indikuje sebemenší záření.
Přístroj byl doplněn i ručkovou indikací. Ze signálu do sluchátka přes kondenzátor C₅ odebíráme střídavé napětí, které zdvojujeme germaniovými diodami (mohou být libovolné) a po vyhlazení kondenzátorem C₆ a regulačním trimrem P přivádíme na citlivé měřidlo. Trimr nastavíme tak, aby se ručka při silném záření nevychylovala  „za roh“, a při nepatrném signálu začala ukazovat. Porovnáním s laboratorním přístrojem by bylo možné měřidlo i ocejchovat.
Zařízení bylo konstruováno na jedné desce s plošnými spoji a vestavěno do skříňky velikosti 150×90×40 mm. Trubice byla uzavřena do kovového pouzdra a spojena se skříňkou stíněným kabelem a reproduktorovým konektorem.

Zdeněk Novotný